 |
P Š E N I Č N Á P A N E N K A PO KAPSÁCH NOSÍ OD SIREK MALOU KRABIČKU A V NÍ MALOVANOU PORCELÁNOVOU HLAVIČKU ŽILETKU NA ŽÍLY JESTLI BÝT SVOU VLASTNÍ SUDIČKOU PŠENIČNÁ PANENKA S PORCELÁNOVOU HLAVIČKOU TVÉ TĚLO JAK VODA SKRZ PRSTY PROTÉKÁ MI NA ZEM DLANĚMI SNAŽÍM SE NABRAT TĚ JAK BLÁZEN TVÉ RUCE SILNÉ VŠAK JEMNÉ JAK MOTÝLÍ KŘÍDLA ZÁŽITEK Z TEBE JE JAK CHUDÁKA Z DOBRÉHO JÍDLA OČI TVÝ KAPKY ČERNÝHO DEŠTĚ PADAJ DOLŮ VÍDEŇSKÝ VALČÍKY V POZADÍ SLYŠÍM OD STOLU ROZHRANÍ ŽIVOTA PANENKY ZE SLÁMY A DÁMY JEN ŽENSKÁ JISTOTA, ČISTOTA PRO FALEŠNÝ RÁMY R O Z E H R Á N O LÁSKA DÁL MĚ UŽ NELÁKÁ A TO JE KONEC ZLODĚJE A DUŠEVNÍHO TULÁKA JEN KAŠPÁREK SE ZASMĚJE ... SNAD MI TO JEDNOU PŘIJDE VHOD ZHASNOUT MEZI PRSTY ŽHAVEJ KNOT NEKDO BY NĚKDE NĚKDY ŘEK ŽE MOTÝL VO ZEM SEBOU SEK A JAKÝ TO SEBEVRAH BÝVAL DNES MU KŘÍDLA NĚKDO STŘÍHAL ... A PTÁM SE JE TO KVĚT ČI PLOD ROZEHRÁNO NA PLACE TO PREJ MI PŘIJDE VHOD L O U T K A PŮLNOC PŘICHÁZÍ JÁ TAHÁM ZA TENOUNKÉ DRÁTKY LOUTKOU POHYBUJI DOPŘEDU A ZASE ZPÁTKY NAMOČENÝM HADŘÍKEM OBLIČEJ SE SMIJE TEĎ JE LOUTKA NĚMÁ ALE POŘÁD JEŠTĚ ŽIJE TEĎ MÁ LOUTKA HLAVU BEZ PUSY OČÍ NOSU NEPOZNAL BYCH CO CHCE KDYBY NEMĚLA KOSU POZNAL JSEM - V DŮVODECH SMRTI JEŠTĚ PLAVU TAK JSEM VZAL SEKYRU A LOUTCE USEK HLAVU K R Á L O V N A K R Y S A KRÁLOVNO SLYŠ TVÁ ZEMSKÁ TÍŽ STÁHNE TĚ Z OBLOHY POSTAVÍ NA NOHY NENECH SE OVLÁDNOUT NENECH SE ZMÁST NEMŮŽEŠ ZBOHATNOUT KDYŽ BUDEŠ KRÁST NEBUDEŠ KRÁLOVNOU NEBUDEŠ PANOVAT O ZVÍŘETI PODOBNOU TVÁŘ BUDEŠ PEČOVAT BUDEŠ JAK OSTRÉ HROTY DO SLABIN OD CHLUPATÝCH UŠÍ ČERNOČERNÝ STÍN Z ČERNÝHO STÍNU LEZE KRYSA BÍLÁ JAKO SNÍH NEKRADLA A NELHALA DŘÍV NEJČERNĚJŠÍ Z NICH Z T R Á T A P A M Ě T I SEDÍM NA POSTELY V NEZVYKLÝM ROZMARU NOHOU JEN NAHMATÁM PLSTĚNOU BAČKORU ZVEDÁM SE ŽE DNES PŮJDU BÁSNĚ PSÁT ŠOURÁM SE PO DOMĚ SNAD JE MI ŠEDESÁT ÚSMĚV CIZÍ ŽENY NESKUTEČNÁ PODOBA TOUHY NESPLNĚNÝ A CIGARET ZÁSOBA ZVEDÁM SE ŽE DNES PŮJDU BÁSNĚ PSÁT ŠOURÁM SE PO DOMĚ SNAD JE MI PADESÁT NA NÁVRAT PAMĚTI ZAVÍRÁM SÁZKY PROHLÍŽÍM SI FOTKU ČERNOBÍLÝ KRÁSKY ZVEDÁM SE OD STOLU UNAVEN VELICE ŠOURÁM SE PO DOMĚ SNAD JE MI ČTYŘICET FOTKA SE ROZPIJE NA RUKOU ZPOCENÝCH LEPŠÍ NEŽ SILNEJ LÉK PAMĚTÍ ZTRACENÝCH ZVEDÁM SE OD STOLU UNAVEN VELICE ŠOURÁM SE PO DOMĚ JE MI UŽ JEN TŘICET ZASTAVÍM PÁTRÁNÍ NARAZÍM NA PRAVDU SKUTEČNÁ DVACÍTKA JE KONEC HAZARDU ZVEDÁM SE OD STOLU UNAVEN VELICE ROZBÍJÍM PUSTO, OKNO, TÁHNE MI NA DVACET M Á L O MÁLO JE MÁLO JE TĚCH CO DNESKA VĚŘÍ NA NĚ VĚTŠINOU VYPADAJÍ DŮLEŽITĚ ODHODLANĚ A MÍSTO RUKY PODÁVAJÍ JEN VIZITKY MÁLO JE MÁLO JE TĚCH CO DNESKA VĚŘÍ NA KYTKY NA PTÁKY A MOTÝLY A NA SLUNCE CO SVÍTÍ DO DNE NA SVOJE SNY A NA VŠECHNO CO NORMÁLNĚ NENÍ MOŽNÉ U SOUDU PAK SOUDÍ NÁS NESTRANNÁ POROTA LÁSKA A DVA LIDÉ versus HNUSNÁ NOČNÍ SAMOTA CO JE PRAVDA? CO JE LEŽ? CO UZNÁVAT? ČEHO SE BÁT? KOMU VĚŘIT? NIKDY NEVÍŠ BUDE STUDĚT A NEBO HŘÁT ŘEKNI LÁSKO PROSÍM ZÍTRA ZA ROK ZA DVA A NEBO HNED KTERÝM SMĚREM LEŽÍ A JESTLI VŮBEC MÁME ŇÁKEJ SVĚT S V Á T E Č N Í O B R A Z Y ( PO PROBDĚLÉ NOCI S INDIÁNEM U PANELÁKOVÉHO OKNA NA KOPCI NAD NÁCHODEM ) SVÁTEČNÍ OBRAZY NA STĚNÁCH Z PANELŮ VŽDYCKY MĚ DORAZÍ V SVĚTELNYM BORDELU TAK KOUKÁM DO SPÍŽE DO SPÍŽE PŘEDSTAV DĚLÁ MI POTÍŽE S KOUKÁNÍM PŘESTAT TEN BORDEL UKLIDÍ AŽ NOVÝ RÁNO CO JE TO ZA LIDI? NENÍ MI ZNÁMO CO JE TO ZA MĚSTO? PODE MNOU DOLE MÁM HO JAK NA DLANI PŘED SEBOU NA STOLE T A ODKUD SE TU VZALA PŘEDE DVEŘMI SPALA MOKRÁ A ZIMOMŘIVÁ... ...TEĎ SE NA MĚ DÍVÁ UTÍRÁM PO NÍ SCHODY RÁNO SBÍRÁM JEJÍ PLODY U SNÍDANĚ ZÍVÁ... ...POŘÁD NA MĚ DÍVÁ VEČER TANČÍME TANGO NA STOLE Z KAMENŮ A PO JEDNÝ NOCI... ...BERU SI JI ZA ŽENU |
